Humanitární pomoc

Humanitární pomoc

Humanitární pomoc je zpravidla krátkodobá činnost, která reaguje na akutní krizi. Je poskytována pouze po dobu, než je postižená země nebo oblast schopna alespoň zčásti fungovat samostatně. Humanitární zásahy se organizují zejména při zemětřeseních, záplavách, hladomorech způsobených suchem, válečných konfliktech a dalších mimořádných událostech.

Pro úspěšnou záchranu lidí v náhlé krizi je klíčová rychlost zásahu, kvalitní zhodnocení situace přímo na místě a dostatek finančních prostředků v první fázi pomoci.

Typické aktivity humanitární pomoci a obnovy

V první fázi krize se humanitární pomoc zaměřuje především na zajištění základních životních potřeb. Patří sem poskytování dočasného přístřeší, například formou stanů nebo provizorních obydlí, distribuce potravin, zajištění pitné vody a hygieny, distribuce léků, ošacení a přikrývek, lékařské ošetření a zřizování uprchlických táborů. Součástí bývá také provizorní školní výuka a psychosociální pomoc obětem katastrof.

V další fázi se důraz přesouvá na ekonomickou obnovu oblasti, například organizaci veřejných prací, odklízení trosek a obnovu prostředků obživy. Následně dochází k obnově základní infrastruktury, jako jsou domy, zdravotní střediska, školy a školky.

Ve všech fázích pomoci je kladen důraz na maximální zapojení místních obyvatel. Cílem je, aby oběti katastrof nebyly pouze pasivními příjemci pomoci, ale aktivními účastníky obnovy. Humanitární pomoc je poskytována výhradně na základě potřeb, bez zvýhodňování konkrétního etnika, náboženství nebo jedné ze stran konfliktu.

Nejvýznamnější organizace poskytující humanitární pomoc

Humanitární pomoc poskytují mezinárodní organizace jako Červený kříž, Lékaři bez hranic nebo UNICEF a také české organizace, například Člověk v tísni, která je schopna rychle reagovat mimo jiné díky Fondu okamžité pomoci, tvořenému příspěvky Klubu přátel. Tyto organizace působí po celém světě a zaměřují se na poskytování pomoci v krizových situacích bez ohledu na politické či náboženské okolnosti.

Na co se vás mohou ptát u ústního pohovoru?

1. Jste členem humanitární mise v oblasti konfliktu. Místní autority chtějí, aby byla pomoc poskytována přednostně „jejich lidem“. Jak byste postupovali?

Modelová odpověď: Humanitární pomoc by měla být poskytována na základě potřeb a bez diskriminace. Chápu, že spolupráce s místními autoritami je důležitá pro bezpečnost a logistiku, ale upřednostňování jedné skupiny by odporovalo principům neutrality a nestrannosti. Snažil bych se hledat kompromisní řešení, které umožní pomoc poskytovat všem ohroženým, a zároveň zachovat fungování mise.

2. Máte omezené množství léků a pacientů je více, než můžete ošetřit. Podle čeho byste rozhodovali?

Modelová odpověď: V takové situaci je nutné rozhodovat podle míry ohrožení života a naléhavosti zdravotního stavu. Je to eticky velmi náročné, protože nelze pomoci všem, ale cílem je zachránit co nejvíce životů. Rozhodování by mělo být co nejobjektivnější a bez ohledu na věk, původ nebo společenské postavení pacientů.

3. Je podle vás správné poskytovat dlouhodobou humanitární pomoc, i když hrozí, že místní obyvatelé na pomoci začnou být závislí?

Modelová odpověď: Na jedné straně je důležité pomoci lidem, kteří se bez pomoci neobejdou. Na druhé straně dlouhodobá pomoc může vést k závislosti a oslabit místní iniciativu. Ideální je proto pomoc, která postupně přechází v podporu soběstačnosti a obnovy místních struktur, nikoli trvalé zásobování bez zapojení místních lidí.

4. Měla by humanitární organizace spolupracovat s armádou, pokud to zlepší bezpečnost a dostupnost pomoci?

Modelová odpověď: Spolupráce s armádou může zvýšit bezpečnost a umožnit doručení pomoci do nebezpečných oblastí. Zároveň však hrozí ztráta neutrality a důvěry místního obyvatelstva. Je proto nutné velmi pečlivě zvažovat, zda spolupráce nepovede k vnímání humanitární pomoci jako politického nebo vojenského nástroje.

5. Jak byste reagovali, kdyby místní kultura nebo tradice byly v rozporu s postupy, které považujete za medicínsky správné?

Modelová odpověď: Je důležité respektovat místní kulturu a tradice, protože bez důvěry místních lidí není pomoc účinná. Zároveň by však nemělo docházet k ohrožení zdraví nebo života. Snažil bych se hledat řešení formou dialogu, vysvětlování a postupného zavádění medicínsky správných postupů s ohledem na místní zvyklosti.

Tipy k pohovoru

U humanitární pomoci se nečeká faktický výčet organizací, ale schopnost uvažovat v širších souvislostech.

1. Neměj jednoznačný soud typu „tohle je správně / špatně“.
2. Zdůrazňuj lidskost, odpovědnost, spravedlnost a omezené zdroje.
3. Ukaž, že vnímáš etická dilemata (komu pomoci dřív, jak pomáhat, kdy odejít).
4. Stůj na straně pomoci založené na reálných potřebách a odborném rozhodování, ne emocích.

Více se dozvíš v našem článku Jak zvládnout ústní pohovor na medicínu.

Reference

1. World Health Organization. Emergency and humanitarian action.
2. United Nations Office for the Coordination of Humanitarian Affairs. Humanitarian assistance.
3. Mezinárodní červený kříž. Principy humanitární pomoci.
4. Člověk v tísni. Humanitární pomoc a obnova.