Alternativní medicína

Alternativní medicína (CAM)

Alternativní medicína, též alternativní a komplementární medicína nebo CAM (z anglického Complementary and Alternative Medicine), je široký pojem zahrnující metody tzv. neklasické medicíny.

Společným znakem těchto metod je, že nejsou testovány na účinnost a bezpečnost způsobem, jaký je obvyklý v moderní medicíně, případně v tomto testování neobstály. Často vycházejí z alternativních filozofických směrů nebo z nepochopení či dezinterpretace poznatků moderní vědy.

Alternativní medicínu nemusí provádět lékař, ale tzv. léčitel, který nemá medicínské vzdělání a není právně odpovědný za poškození zdraví klienta stejným způsobem jako lékař.

Terminologie

Alternativní medicína

Tento termín je stále běžně používán, zejména v zahraničí. V posledních letech je však čím dál častěji nahrazován přesnějšími pojmy, které jsou lékařské obci přijatelnější.

Nekonvenční medicína

Jedná se o léčebné postupy, které nejsou uznány jako lege artis. Nebyly prověřeny podle pravidel klinického výzkumu, nejsou považovány za standardní léčbu a nespadají do zákonem vymezené zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění.

Situace se v jednotlivých zemích liší. Některé soukromé pojišťovny tyto metody částečně hradí, a to především z důvodu poptávky pacientů, nikoli na základě vědeckých důkazů účinnosti.

Komplementární medicína

Komplementární medicína označuje postupy, které nenahrazují standardní léčbu, ale ji doplňují, mají podpořit účinek vědecké medicíny nebo na ni navazují. Typicky se jedná například o bylinné kúry, masáže, relaxační techniky, jógu nebo v určitých případech akupunkturu.

Druhy alternativní (nekonvenční) medicíny

Akupresura je metoda založená na tlaku prsty na určité body na těle. Vychází z tradiční

čínské medicíny a jejím cílem je ovlivnění toku energie v těle a zmírnění bolesti či napětí.

Akupunktura spočívá v zavádění tenkých jehel do přesně určených bodů na těle. Používá se zejména k tlumení bolesti nebo u funkčních obtíží. Účinnost je u některých indikací diskutována, u jiných nebyla prokázána.

Aromaterapie využívá éterické oleje, nejčastěji formou inhalace nebo masáží. Má především relaxační účinek a někdy se uvádí vliv na psychiku či stres.

Bioterapie je založena na představě přenosu „energie léčitele“ na pacienta. Neexistuje vědecký důkaz její účinnosti a jedná se o metodu založenou především na víře.

Fytoterapie využívá léčivé rostliny. Pokud je vedena racionálně a pracuje s ověřenými účinnými látkami, může být součástí vědecké medicíny. V opačném případě je řazena mezi alternativní metody.

Homeopatie pracuje s extrémně zředěnými látkami podle principu „podobné se léčí podobným“. Vědecké studie neprokázaly účinnost nad rámec placebo efektu.

Chiropraxe a masáže představují manuální práci s pohybovým aparátem. Masáže mohou mít relaxační nebo rehabilitační efekt, zatímco chiropraxe je považována za kontroverzní, zejména pokud jde o manipulace páteře.

Psychotronika zahrnuje metody pracující s údajnými psychickými nebo paranormálními schopnostmi, jako je telepatie nebo působení myšlenek. Jedná se o nevědecký přístup.

Reflexní terapie vychází z tlaku na určité oblasti těla, které mají odpovídat vzdáleným orgánům. Předpokládá se ovlivnění jejich funkce, avšak bez vědeckého potvrzení.

Reflexologie je specifickým typem reflexní terapie, zaměřeným především na chodidla a dlaně, kde se předpokládají „projekce“ jednotlivých orgánů.

Právní a etické souvislosti

Lékař je povinen postupovat lege artis. Použití alternativních metod není samo o sobě zakázáno, ale nesmí nahradit účinnou standardní léčbu, pokud by tím došlo k poškození pacienta. Lékař nese plnou právní odpovědnost a musí pacienta pravdivě informovat o účinnosti i rizicích zvolené metody. Léčitel naproti tomu nepodléhá stejným právním pravidlům a jeho odpovědnost za vzniklou újmu je výrazně omezená.

Na co se vás mohou ptát u ústního pohovoru?

1. Pacient chce místo standardní léčby využít alternativní metodu. Jak byste postupovali?

Modelová odpověď: Jako lékař bych měl povinnost pacienta informovat o účinnosti a rizicích jak standardní, tak alternativní metody. Pokud existuje účinná a ověřená léčba, nemohu alternativní metodu doporučit jako náhradu. Mohl bych ji připustit pouze jako doplňkovou, pokud by pacienta neohrozila a neodkládala účinnou terapii. Zároveň bych respektoval autonomii pacienta, ale nesl bych odpovědnost za to, že jsem mu poskytl pravdivé a srozumitelné informace.

2. Kdy může lékař použít komplementární metody a kdy už by to bylo neetické?

Modelová odpověď: Komplementární metody může lékař použít tehdy, pokud nenahrazují standardní léčbu, jsou pro pacienta bezpečné a pacient je informován o jejich omezené účinnosti. Neetické by bylo jejich použití v situaci, kdy by došlo k odložení nebo odmítnutí účinné léčby, například u závažného onkologického onemocnění.

3. Pacient se ptá, proč mu lékař alternativní léčbu nedoporučuje, když „jiným lidem pomohla“.

Modelová odpověď: Vysvětlil bych, že osobní zkušenosti nejsou totéž co vědecký důkaz. Lékař je povinen řídit se medicínou založenou na důkazech a nést odpovědnost za doporučenou léčbu. Zároveň bych uznal, že některé metody mohou mít subjektivní efekt, například placebo nebo relaxační účinek, ale nemohu je doporučit jako plnohodnotnou léčbu.

4. Jaká je právní odpovědnost lékaře při použití alternativních metod?

Modelová odpověď: Lékař nese plnou právní odpovědnost, i když použije alternativní nebo komplementární metodu. Musí postupovat lege artis, informovat pacienta o rizicích a nesmí pacienta ohrozit. Pokud by došlo k poškození zdraví, nelze se vymlouvat na to, že šlo o „alternativní léčbu“.

5. Pacient s vážným onemocněním odmítá standardní léčbu a chce pouze alternativní postupy. Co byste dělali?

Modelová odpověď: Snažil bych se pacienta opakovaně a srozumitelně informovat o důsledcích jeho rozhodnutí a o rizicích odmítnutí standardní léčby. Pokud je pacient svéprávný a informovaný, jeho rozhodnutí musí být respektováno, ale lékař nesmí takový postup aktivně podporovat. Důležité je vše řádně dokumentovat.

6. Myslíte si, že by alternativní medicína měla být více regulována státem? Proč ano nebo ne?

Modelová odpověď: Ano, větší regulace by mohla zvýšit ochranu pacientů a omezit klamavé praktiky. Na druhou stranu je třeba respektovat svobodu jednotlivce a nelze zakázat všechny nekonvenční postupy. Důležitá je především informovanost pacientů a jasné vymezení odpovědnosti.

7. Jak byste reagovali, kdyby pacient užíval alternativní léčbu bez vašeho vědomí?

Modelová odpověď: Snažil bych se vytvořit otevřenou komunikaci a pacienta neodsuzovat. Je důležité vědět, co pacient užívá, protože některé alternativní postupy mohou ovlivňovat standardní léčbu. Vysvětlil bych možná rizika a snažil se najít společné řešení.

Tipy k pohovoru:

1. Neměj jednoznačný soud typu „je to špatně / zakázat“
2. Zdůrazňuj: informovaný pacient, lege artis, odpovědnost lékaře, komunikace
3. Ukaž, že vidíš obě strany, ale stojíš na straně medicíny založené na důkazech

Více se dozvíš v našem článku Jak zvládnout ústní pohovor na medicínu

Reference

1. World Health Organization. Traditional, Complementary and Integrative Medicine. WHO.
2. National Center for Complementary and Integrative Health (NCCIH). Complementary, Alternative, or Integrative Health: What’s In a Name? National Institutes of Health, USA.
3. Cochrane Collaboration. Systematic reviews of complementary and alternative medicine.
4. Česká lékařská komora. Stanoviska k postupu lege artis a odpovědnosti lékaře.
5. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování.